Clafoutis

Clafoutis tvoří celé třešně zapečené v hustém krémovém těstě, až se povrch nafoukne a zpevní jako tuhý flan. Jde o venkovský dezert z Limousinu, tradičně připravovaný bez vypeckování třešní. Říká se, že pecky při pečení uvolňují do těsta jemnou mandlovou vůni; podle puristů je jejich odstranění nepochopením celého pokrmu.

Co to doopravdy je

Jednoduché těsto z vajec, mléka, cukru a trochy mouky — blíže hustému palačinkovému těstu nebo směsi na flan než těstu na koláč — se nalije přes vydatnou vrstvu celých třešní vyskládaných do máslem vymazané formy. Peče se, až těsto kolem ovoce nabude a ztuhne do struktury mezi pudinkem a lehkým koláčem; okraje vyrostou výše než střed pokrytý třešněmi.

Pecky se tradičně ponechávají záměrně, nejde o přehlédnutí. Podnik, který clafoutis podává s peckami, by to měl jasně uvést, protože hosté neznalí zvyku nemusejí čekat, že do nich při kousnutí narazí.

Jak se to podává

• Teplé přímo ze zapékací mísy, poprášené moučkovým cukrem.
• Nakrájené na klínky nebo nabírané lžící, třešně jsou vidět v celé porci.
• Tradičně s ponechanými peckami, případně vypeckované, pokud to kuchyně kvůli pohodlnějšímu jídlu upřednostňuje.

Jak to napsat do jídelního lístku

• Upozorněte na lepek, vejce a mléko; obsahuje je krémové těsto.
• Jasně uveďte, zda jsou třešně vypeckované, nebo ponechané celé, aby to hosté věděli před prvním soustem.
• Poznamenejte, že je nejlepší teplé a čerstvě upečené, nikoli ohřívané; po vychlazení a opětovném ohřátí nepříjemně tuhne.
• Pokud používáte jiné ovoce, například švestky nebo meruňky, uveďte to; podle francouzské tradice se takové verzi technicky říká flaugnarde.