Belgické hranolky

Frites jsou silnější hranolky, smažené dvakrát, aby měly křehce křupavý povrch a nadýchaný vnitřek; v Belgii je prodávají specializované stánky frietkot téměř na každém rohu. Belgie a Francie se o jejich prvenství přou více než století a žádný dokument spor jednoznačně neuzavírá. Dvojí smažení a kultura stánků kolem něj jsou však výrazně belgické.

Co to doopravdy je

Silnější hranolky se nejprve smaží při nižší teplotě, až jsou uvnitř hotové, ale zůstávají bledé. Po odpočinutí přijde druhé, prudší smažení, které povrch zbarví a vytvoří křupavou kůrku kolem měkkého horkého středu. Právě tento postup odlišuje skutečné frites od obyčejných hranolků. Tradičně se používá hovězí lůj, dnes často rostlinný olej; síla řezu a dvojí smažení ale ovlivňují výsledek více než samotný tuk.

Podle jednoho rozšířeného výkladu nemá označení French fries souvislost s původem ve Francii. Toto vysvětlení ho spojuje s americkými vojáky v Belgii za první světové války. S hranolky se setkali ve frankofonním Valonsku a považovali je za francouzské. Označení se ujalo v zahraničí, zatímco v Belgii zůstaly prostě frites.

Jak se to podává

• V papírovém kornoutu přímo ze stánku, s malou vidličkou.
• Nejčastěji s majonézou; většina stánků nabízí i desítky dalších omáček.
• Ke slávkám, steaku nebo téměř jakémukoli hlavnímu jídlu jako běžná příloha.

Jak to napsat do jídelního lístku

• Uveďte tuk ke smažení: hovězí lůj a rostlinný olej dávají odlišnou chuť i průběh smažení.
• Hranolky jsou přirozeně vegetariánské, pokud se nesmaží v hovězím loji. Na tuto výjimku upozorněte.
• Zmiňte, že tradiční belgický doplněk je majonéza.

Uvedené suroviny, alergeny a dietní informace popisují typický recept. Nejsou závazným prohlášením pro žádnou konkrétní restauraci: recepty, velikosti porcí i použité produkty se mohou lišit.